Místo děje: New York, Times Square; datum: 15. červen 1950 čas: pozdní večer, asi 23:10.

Právě skončilo poslední představení, diváci vycházejí z divadla a mísí se s kolemjdoucími. Je příjemný, teplý večer. Najednou se ozve hlasitý skřípot brzd, který doprovází zděšený výkřik. Lidé se zastavují, otáčejí hlavu. Došlo k nehodě, někoho srazilo auto. Řidič, ještě zděšením celý bez sebe, líčí třesoucím se hlasem, že mu do jízdní dráhy náhle vstoupil nějaký „chlápek", a to tak nečekaně, že už se vůz nedal zastavit.

Na vozovce skutečně leží mrtvý muž. Jeho oblečení je velmi neobvyklé. Má na sobě  staromódní kalhoty, lakované boty s vysokými podpatky a velkými třpytivými  přezkami. Jeho košile je ozdobená jabotem, sako je nezvykle dlouhé. Vedle jeho  hlavy leží klobouk s širokou krempou. Vše v nejlepší kvalitě a nové, neobnošené. To  bylo velmi zvláštní, neboť v tomto stylu se oblékali muži naposled v 19. století!  Mezitím dorazili na místo neštěstí příslušníci policie a začali s vý- 45 slechem  svědků, když předtím rutinně zajistili doklady, které měl mrtvý u sebe.

V jeho náprsní tašce našli muži zákona několik vizitek se jménem Rudolf Fenz, účtenku za pronájem koňského spřežení, znějící rovněž na jméno Rudolf Fenz, a větší peněžní obnos - ovšem v bankovkách, které už dávno nebyly v oběhu. Nakonec objevili v kapse také dopis adresovaný muži stejného jména. Poštovní razítko na obálce obsahovalo i datum: červen 1876.

Když se ani po několika dnech nepřihlásil žádný rodinný příslušník zemřelého, byla celá záležitost předána oddělení pro nezvěstné osoby. Dalším vyšetřováním případu byl pověřen inspektor Hubert V. Rihn. Po mnoha pečlivých rešerších v archivech se jedinou stopou ukázal být telefonní seznam z roku 1939, který obsahoval jméno Rudolf Fenz ml Ale i tento muž byl dávno mrtvý. Vdova po něm policii sdělila, že chodec sražený autem rozhodně nemohl být její manžel. Ani její tchán Rudolf Fenz senior nepřipadal v úvahu, protože v roce 1876 za nikdy neobjasněných okolností zmizel.

Tenkrát, stalo se to jednoho jarního dne, vyšel pan Fenz před  dům, aby si tam vykouřil oblíbené cigárko. Nechtěl kouřit v  bytě, protože jeho paní nesnášela cigaretový kouř. Od té  chvíle už ho nikdy nikdo nespatřil. Rudolf Fenz starší zmizel  beze stopy. Inspektor Rihn pracoval velmi svědomitě. V  policejním archivu nalezl záznam, který ženinu výpověď  potvrzuje. V roce 1876 byl skutečně jako nezvěstný nahlášen Rudolf Fenz, stáří 29 let. Jako poslední ho viděla jeho manželka, když vycházel před dům; měl na sobě sako, na nohou lakované boty s třpytivými přezkami a na hlavě klobouk s širokou krempou. Nikdy nebyl nalezen.

Případ Rudolf Fenz není dodnes objasněný.

Představte si že stojíte na Karlově mostě v Praze a díváte se na Hradčany. Najednou se na nebi něco objeví. Vypadá to jako šedivé panelákové sídliště obklopené hradbou těžních věží. Po chvíli vám dojde, že vidíte část nějakého hornického města, třeba Mostu nebo Ostravy. Podivný obraz nejspíš každého překvapí. Začne přemýšlet, jestli je normální vidět sídliště v oblacích.

Historie zná několik připadů, kdy bylo možné rozeznat na obloze celá města s jejich domy, věžemi či mosty. Přestože se je odborníci snažili vysvětlit jako pouhý optický klam, výpovědi mnohých svědků tuto teorii vyvracejí.

Stalo se to 27. září roku 1846. Přibližně kolem poledne ochromil život Liverpoolu podivný úkaz. Na nebi se zničehonic objevil obrovský objekt rozprostírající se na ploše několika kilometrů. Vrhal na zemi stín, který pokryl téměř celé město a zasáhl i jeho blízké okolí. Místní obyvatelé se nejprve domnívali, že jde o obrovský tmavý mrak. Takové vysvětlení napadlo snad každého, protože tovární komíny denně vypouštely do ovzduší velké množství zplodin. Poté se stín začal pohybovat směrem na sever. Mraky se rozplynuly a před očima tisíců překvapených obyvatel metropole se na nebi ve výšce nevelého půl kilometrů vznášelo město.

Charles Willoughby, amatérský astronom z Birkenheadu, a jeho přítel, plukovník McCormack, okamžitě popadli dalekohledy. Jak později vypověděli, na nebi spatřily zcela zřetelně se rýsující kupole, věže a různé neobvyklé budovy. Celý výjev podrobně nakreslil a spolu s prohlášením o pravdivosti uvedených údajů dokument zaslali Královské astronomické společnosti.

Představení netrvalo dlouho, po několika minutách se město na obloze začalo pohybovat a bezhlučně zmizelo. Liverpoolští obyvatelé byli nejen vzrušeni, ale i vyděšeni. Začali propadat panice. Mnoho lidí považovalo podivný přízrak ze boží znamení. Místní úřady ve snaze uklidnit veřejnost sdělily, že to byla fata morgana, při níž mohli pozorovat odraz města Edinburgh, způsobený v ten den neobvyklými atmosférickými podmínkami.

(Fata morgána je optický jev. Vzniká, když se světlo složitě láme a odráží od vzduchových vrstev s abnormálně rozloženou hustotou. Za vhodných podmínek je možné více či méně zkresleně vidět i předměty pod obzorem)

Málokoho prohlášení uklidnilo, neboť jej vyvrátil uplně jednoduchý fakt. Jeden skotský gentleman, který Edinburgh velmi dobře znal, prohlásil, že tomu, co viděl na obloze, se nepodobá žádná z jeho čtvrtí. Při této příležitosti si několik lidí vzpomělo na jinou zvláštní událost, která se stala o dva roky dříve - 11. dubna 1884. Tehdy se Liverpool na 40 minut ocitl ve tmě. Okolo jedenácté hodiny totíž cosi zakrylo Slunce. Když se opět vyjasnilo, začal padat podivný černý déšť. Přestože odborníci detailně vyhodnotily všechny astronomické i meteorologické úkazy toho dne, nebyli schopni vysvětlit co se vlastně stalo. Obě liverpoolské záhady zůstali nerozlušteny.

Záhadný fenomén měst na obloze se netýká jen Velké Británie. Byl několikrát pozorován například také nad Aljaškou. Zlatokopové i místní Indiáni dokonce hovořili o jeho častém výskytu nad ledovcem nedaleko Mount St. Elias.

Na základě těchto informací podnikl v létě roku 1896 jistý vévoda z Abruzzi k ledovci výpravu. Chtěl tam najít to, co místní lidé nazvali tichám městem nad Aljaškou. C. W. Thornton, jeden ze členů expedice, později řekl:„ Nebylo zapotřebí velké dávky fantazie, aby človek napadlo onen jev přirovnávat k městu. Bylo to velmi zřetelné a dalo se skutečně jen velmi těžko uvěřit, že to neni reálné město.“ Výpravy se zúčastnil také dopisovatel deníku The New York Times. Později ve své reportáži napsal:„ Mohli jsme jasně rozeznat domy, dobře znatelné silnice a stromy. Tu a tam vyčnívala vysoká věž nad stavbou, která vypadala jako stará mešita či katedrála.“

Také v tomto případě zůstalo záhadou, co členové výpravy vlastně na nebi pozorovali. Časem někteří uvěřili domněnce, že šlo o anglické město Bristol ležící zhruba 3800 Km od uvedeného místa. Obraz byl prý pozorován po několik let, a to vždy mezi 21. červnem a 10. Červencem.

Památka na nepřítele

Anglický veterán z druhé světové války Fred Gough (83) trpěl sinlými bolestmi v pravé noze s podezřením na artitidu vyhledal lékařskou pomoc. Z rentgenových snímků však vyplynulo, že nejde o zánět kloubu, jak se důchodce domníval. Veškeré problémy způsobovala německá kulka, kterou veterán nosil nevědomky v těle 60 let.

„Je to slabé slovo, když řeknu, že jsem byl šokován. Vůbec jsem netušil, že nosím v těle kulku tak dlouhou dobu. Ale věřte nebo ne, bolest se objevila teprve před třemi měsíci,“ sdělil překvapený Gough novinářům. „Do války jsem šel v roce 1944, když mi bylo 18 let a hned mě poslali do přední linie. Vzpomínám si, že mě tenkrát trefili, ale dostal jsem jen náplast a mazal rychle zpátky na frontu.“

Světcovo stovky let neporušené tělo se náhle začalo rozkládat. Světem se šíří nepochopitelná vlna zemětřesení. Letní květiny rozkvětly v zimě za třesknutého mrazu. To vše jsou znamení, která podle proroctví předznamenávají blížící se konec světa.

Mýlí se, anebo žijeme opravdu v posledních dnech?

V několika posledních letech jsou lidé po celém světě ze všech medií bombardovány děsivými vizemi konce světa. Podle dávného kalendáře jihoamerických Mayů se prý má čas zastavit 21. prosince roku 2012. Novináři teď ze všech sil spekulují, zda očekávaný zánik naší civilizace způsobí třetí světová válka, srážka naší planety s asteroidem, výbuch supervulkánu nebo uplně něco jiného. Vědci naopka s úsměvem tvrdí že k obavám není důvod. Zajimavé však rozohdně je, že v posledních přibližně patnácti letech se naplňují i četná starobylá proroctví o nadcházejícím soumraku našeho světa.

Jedno z osudových znamení přicházejícího konce světa se nalézá v Indií. V malém ospalém městečku Góa, kde čas jako by se zastavil, stoji přes 500 let stará bazilika Dobrého ježíše. Ve stříbrné rakvi s několika okénky tu zdejší mniši uchovávájí tělo svatého Františka Xaverského.

Stejně jako těla mnohých dalších světců se i ostatky svatého Františka pos sotvky let vůbec nerozkládaly. Starousedlíci z Góy ještě pamatují, že mrtvý křesťanksý kazatel vždycky vypadal, jako by pouze spal. Dávné místní proroctví pak varovalo, že jakmile lidé zpozorují na mrtvém těle první známky tlení, mají se dát okamžitě na pokání. Soudný den totíž bude blíž, než je doba potřebná k tomu, aby chlapec dospěl v muže.

V roce 1998 se na světcově doposud neporušeném těle objevily první černé skvrny. V současnosti už mrtvola vypadá těžce poškozená rozkladnými procesy. Nadchází opravdu konec světa?

 Jiné děsivé znamení přichazejícího konce světa nalezneme hned u několika proroků. Konkrétně jde o mohutnou serií zemetřesení. Už Ježíš prorokoval, že těsně před soudným dnem povstane národ proti národu a království proti království, zavládne hlad a velká neúcta k zákonům a také nastane jedno zemětřsení za druhým.

O mohutné seizmické aktivitě hovořil i Nostradamus či známá jasnovidka Madame Sylvia. Zřejmě nejpodrobněji toto řádění živlů popsal proslulý Spící prorok Edgar Cayce. Slavný vizionář ve svém vidění z roku 1936 předpověděl, že se zemská osa začne kývat sem a tam. Současně varoval, že tyto výkyvy budou trvat celá desetiletí a budou stále silnější.

Konečným efektem pak bude prudký posun zemských pólů, při němž zahyne naprostá většina lidstva.

Nazemském povrchu se to projeví nejprve prudkými atmosférickými zvraty, což vyvolá četné bouře, hurikány a tornáda. Následovat bude lavina zemětřesení po celém světě. Přestože budou velmi ničivá, bude to stále pouze začátek.

Tu pravou seizmickou smršť odstartuje obří erupce italského Vesuvu a sopky Mt. Pelée na sotrově Martinique. Zhruba 3 měsice po těchto výbuších vypuknou obrovská superzemětřesení. Japonsko, Kalifornie a některá další území se potopí do oceánu, západní čáasti Usa a Kanady se oddělí od pevniny. Svět bude bičován gigantyckými smrštěmi a na pobřeží zautočí vlny tsunami přes 100m vysoké a řítíce se rychlostí přes 1000 km/h. A teprve poté dojde k obávanému náklonu zemské osy.

Porovnáme-li současný stav s Cayceovou vizí, musí nás nutně zamrazit. Loňský rok se vyznačoval takovými skoky v počasí že je ani meteorologové nedokázali vysvětlit. V poslední době jsme pak svědky obrovské série zemětřesení. Japonsko, Haiti, Chile a další místa se doslova otřásají v základech. Jsou to skutečnš předzvěsti blížící se katastrofy celoplanetárního rozsahu?

 Ještě jiné varovné znamení předpověděli už dávno před příchodem Kryštofa Kolumba do Ameriky indiáni kmene Hopi. Ve svých proroctvích hovořili jejích šamani o příchodu bílých mužů, o vybudování železniční i elektrické síťě a dokonce i o přistání člověka na měsíci a dopravení vzorků měsíční horniny na Zemi.

Velmi významná část hopijských proroctví se týká Velké očisty. Pod tímto pojmem chápou indiáni proces, při kterém Velký duch či Stvořitel sestoupí na Zemi a očistí jí od hříchu a všeho zlořádu. Podle Hopiu se přitom změní tvář Země a zahyne nepředstavitelné množství lidí.

Poroctví, pocházející podle etnografu z počátku 15. století, předpovídá řadu úkazů, které budou Velké očistě předcházet. Tím posledním má být to, že v posvátné indiánské krajině Černá Mesa v Arizoně rozkvetou za třeskuté zimy letní květiny. Jakko-li se zdá neuvěřitelné, roku 2006 k tomuto fenoménu skutečně došlo. Podle Hopiů nám v té době bude zbývat přibližně 10 let na pokání.

Čeká nás opravdu konec světa?